29 let po sametové revoluci přicházíme opět k parlamentním volbám. Na začátku 90. let jsme si všichni říkali, že tak dlouho, jak se to tady kazilo, tak dlouho se to bude i opravovat, současně jsme doufali, že západoevropského standardu však dosáhneme dřív. A také ano, my jsme jej skutečně dosáhli! Tedy alespoň v Praze. Žijeme v ekonomicky nadprůměrně úspěšném evropském mikroregionu. Ostatní části republiky jsou však o jednu výkonnostní třídu za námi, a když hodnotíme úspěch Prahy i z jiných hledisek životní úrovně, tak vidíme, že za ekonomický úspěch jsme zaplatili poklesem úrovně životního prostředí, dopravy, možnostmi trávit volný čas. Máme tedy pořád na čem pracovat. Je potřeba podpořit ekonomický rozvoj regionů, zvelebit naši metropoli a zoptimalizovat dopravu tak, aby se v celé republice všem pohodlně žilo, a to vše zastřešit posílením vzdělávání.
Před 30 lety bylo všechno podřízeno klientelismu skupiny členů jediné politické strany, mafie, která neváhala k udržení svého vlastního soukromého blahobytu vraždit politické oponenty a dokonce i nechat vojensky okupovat celý stát zahraniční mocností, která dlouhých 20 let vysávala bohatství této země. Před 30 lety platilo, že kdo není ve straně, nemá šanci na větší úspěch, a vžilo se úsloví, kdo nekrade, okrádá svoji rodinu. Jak obrovský úpadek to znamená, to si řekněte sami.
„Zesilme základy demokratické společnosti“.
Před 20 lety se moci ujali komunističtí pohrobci, kteří se ukryli v demokratických stranách a navázali na své klientelistické vazby z totality. Naše společnost v nejvyšších sférách politiky fungovala tak, že kdo nepodplácel, jako by nebyl, a kdo nebral úplatky, jako by nevládl. Drancování vlasti formou korupce v úrovni 100 miliard korun ročně pokračovalo. Ostatně, když se v mládí naučíš, že když nekradeš, okrádáš sám sebe, tak ti vlastně ani nic jiného nezbývá. Jak obrovskou škodu na úspěchu společnosti jako celku to znamená, to si řekněte sami.
Před 10 lety na začal masivní vzestup největšího českého chemického, zemědělského a potravinářského oligopolu, který byl původně založen na tom, že na základě vstupní investice byl převeden mnohonásobně cennější majetek do rukou jediné osoby. Dnes tato osoba těží naši vlast v hodnotě desítek miliard korun ročně. V jakém klientelisticko politickém vztahu tato osoba byla k tehdejším vládcům, kteří jí darovali státní majetek, to si řekněte sami.
Naštěstí se podařilo naši zemi zakotvit v Evropské unii, díky níž zažíváme maximální svobodu. Za totality před 30 lety bychom nemohli podnikat, natož by malí soukromí živnostníci nemohli provozovat přímý mezinárodní obchod, tak jak je tomu dnes v EU. Nemohli bychom po Evropě svobodně cestovat, stovka tisíc studentů by nemohla každý rok jet studovat do zahraničí, nemohli bychom využívat evropské investice v hodnotě mnoha miliard korun každý rok. Jestli bychom dosáhli svého úspěchu i bez Evropské unie, na to si odpovězte sami.
Před pár lety jsem se začal uvažovat o vstupu do politické strany. Nakonec jsem se rozhodl pro Stranu zelených, která je v mých očích jedinou stranou, která si zachovala morální kredit bez korupce, bez klientelistických vazeb a současně s potenciálem úspěchu na celostátní politické scéně. I když v naší straně nesouhlasím zcela se všemi jejími představiteli, je to strana zcela demokratická, konzistentní, proevropská a pro udržitelný rozvoj. Žádnou jinou takto morálně konzistentní politickou stranu jsem u nás nenašel.
Jako statik stavebních konstrukcí bych si dovolil metaforu, že naše zem má pevnou konstrukci horní stavby. Společnost funguje bezproblémově. Ale mohu vám říci, že jsem na pochybách o pevnosti jejích základů, které si však někým necháváme podkopávat my sami. Je potřeba posílit základní společenské hodnoty, jako je morálka, svoboda, demokracie a uvědomění si, co je vlastně v životě důležité.
Přeji vám pevnou ruku ve volbách demokratických hodnot do Poslanecké sněmovny.
